V první fázi vymáhání nároku zašleme dlužníkovi na základě podepsané plné moci tzv. předžalobní upomínku. Předžalobní výzva je odeslaná advokátní kanceláří a platí, že spousta dlužníků uhradí dluh už jen z toho  důvodu, že věc do svých rukou převzal advokát. V předžalobní výzvě je emitent upozorněný i na skutečnost, že se mu vymáhání pohledávky „prodraží“ o výši nákladů spojeného se soudním řízením a náklady na exekuci.

Nezaplatí-li dlužník dobrovolně svůj dluh na základě předžalobní upomínky, je na něj neprodleně podána žaloba (pomocí elektronického platebního rozkazu). Podáním žaloby začíná vymáhání dluhu soudní cestou. V žalobě popíšeme důvod pohledávky, pohledávku přesně vyčíslíme ke dni podání žaloby a doložíme vše listinami – v tomto případě dluhopisem a emisními podmínkami.

Nesplní-li emitent (dlužník) dluh ani na základě vydaného platebního rozkazu nebo dle rozsudku, neprodleně podáme exekuční návrh. V rámci exekuce exekutor zabaví majetek dlužníka, a to jak movitý, tak nemovitý, bankovní účty, podíly nebo jiné příjmy. V případě exekuce platí, kdo ji dřív provede, ten bude dřív spokojený.

V rámci investice do dluhopisů je největším rizikem právě úpadek emitenta a jeho neschopnost vypořádat se se  svými peněžitými  závazky. Investor se tak může ocitnout v situaci, kdy se jeho investované prostředky stanou předmětem insolvenčního řízení. Vyhlídky na návratnost investovaných prostředků se tak mohou značně snížit. Dlužníci se častokrát pokouší  před insolvencí skrýt majetek, případně se snaží o reorganizaci místo klasického konkurzu. Je ale pouze na věřiteli, jak využije možnosti právního řádu.