Smluvní pokuta jako utvrzovací institut v občanském právu, dává dlužníku motivaci k plnění povinností, které mu jsou uloženy smlouvou. Podstatou je dohoda stran smlouvy o následcích v případě porušení smlouvy, kdy dlužník bude mít povinnost nejen splnit utvrzenou povinnost, ale také ještě povinnost vyplývající z porušení smlouvy. Téměř v každé smlouvě je možné se s ní setkat, v článku budou proto vysvětleny základní pravidla pro její užití ve smlouvě, aby ji bylo možné později vymáhat soudně.
Smluvní pokuta jako utvrzovací institut dle občanského zákoníku
V občanském zákoníku je upravena § 2048 a násl. Zákon nevyžaduje písemnou formu, ovšem písemná forma je vždy velmi doporučována. Smluvní pokuta může utvrzovat jak peněžitý, tak nepeněžitý závazek. V obecném režimu dle zákona nezbavuje dlužníka primární povinnosti plynoucího ze smlouvy, ale motivuje jej k bezvadnému plnění.
Občanský zákoník umožňuje odchýlení se od právní úpravy dle dohody stran, proto je možné ujednat i smluvní pokutu jako tzv. odstupné, přičemž zaplacením pokuty se dlužník vyváže ze všech povinností plynoucích ze smlouvy. Dále právní úprava upravuje vztah smluvní pokuty a náhrady škody, smluvní pokuta je stanovena jako „paušalizovaná náhrada škody“, což má za následek, že není možné vedle smluvní pokuty vymáhat i nárok na náhradu škody. Škoda vzniklá věřiteli porušením závazku má být již zohledněna ve výši smluvní pokuty, ovšem strany mohou pravidlo v § 2050 občanského zákoníku vyloučit.
Nejčastější chyby, které mají za následek nevymahatelnost smluvní pokuty
Občanský zákoník upravuje smluvní vztahy obecně, nejčastěji stanoví základní pravidla pro případ, že strany neučiní jinak. Strany se mohou smluvně odchýlit od ustanovení a upravit si vzájemný smluvní vztah „na míru“. Na druhou stranu je díku tomu kladen vysoký požadavek na smluvní strany, aby všechna ujednání ve smlouvě byla jasná a srozumitelná. Přičemž takový nedostatek může znamenat až neplatnost právního jednání, které by mělo za následek nevymahatelnost utvrzené povinnosti.
Při sjednávání smluvní pokuty se dá dopustit dvou základních chyb, které plynou právě z nejasně ujednaných podmínek ve smlouvě. V první řadě se může jednat o stanovení výše smluvní pokuty, ta může být nejen nejasně určená, ale také nepřiměřená, a v druhé řadě je nutností ve smlouvě přesně vymezit povinnost, ke které se vztahuje smluvní pokuta.
Neurčitá nebo nepřiměřená výše smluvní pokuty
Způsob určení smluvní pokuty musí být dostatečně určitý a srozumitelný, aby nebylo možné pochybovat o výkladu smluvního ujednání. Způsoby určení mohou být různé ať už se bude jednat o pevnou částku nebo pevný úrok (např. povinnost zaplatit 0,1 % denně z dlužné částky nebo jistiny). Často mohou nastat případy, kdy smluvní strany ujednají smluvní pokutu jako úrok, ale již není stanoveno, z jaké částky je úrok stanoven nebo zda bude úroková sazba aplikována denně, týdně či měsíčně. Soud pak může rozhodnout buď k tíži strany, která daný výraz použila ve smyslu § 557 občanského zákoníku, nebo rozhodnout o neurčitosti a neplatnosti dohody. Judikatura Nejvyššího soudu v tomto směru stále není plně sjednocená, proto je nejlepší se takovým situacím úplně vyvarovat. Dle § 2051 občanského zákoníku bude nepřiměřeně vysoká pokuta na návrh dlužníka snížena soudem. V krajních případech může soud rozhodnout o absolutní neplatnosti ujednání z důvodu rozporu s dobrými mravy. Přiměřenost je posuzována ve vztahu k utvrzené povinnosti vždy případ od případu a nelze obecně generalizovat, co přijatelné je a co není. Soudy přihlížejí ke všem okolnostem a v určitých případech ponechají i vyšší míru smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že v praxi věřitel často nemůže předvídat všechny nechtěné výdaje, které mu vzniknou díky porušení smlouvy dlužníkem, je možné stanovit výši pokuty variabilně (např. nastavení kritérií pro výpočet výše smluvní pokuty).
Stanovení utvrzené povinnosti smluvní pokutou
Vymezení povinnosti, k níž se váže smluvní pokuta je dalším velmi důležitým kritériem. Smluvní pokutu je možné navázat na jakoukoli povinnost vyplývající ze smlouvy, přičemž zde není vyžadováno zavinění ze strany dlužníka. Vždy však musí být přesně a jasně formulována, aby ji bylo možné později vymáhat. Formulaci povinnosti lze učinit odkazem na ustanovení ve smlouvě nebo zopakováním části smlouvy. Dále je třeba vyvarovat se neurčitým pojmům, aby bylo možné dané ujednaní bez pochyb určit jako porušení, ze kterého plyne nárok na smluvní pokutu.
V praxi dochází k situacím, kdy je smluvní pokuta navázána na „všechna porušení smlouvy“ (např. v případě porušení smlouvy nebo v případě hrubého porušení smlouvy). Soudy byly dříve velmi skeptické k tak obecným ujednáním, ale v současně době jsou již připuštěny, v takovém případě je pak na věřiteli, aby prokázal svůj nárok plynoucí se smlouvy. Při použití obecných ujednání, je vhodné definovat je ve smlouvě a vymezit hranice (např. co je hrubé porušení smlouvy). Problém pak může nastat v otázce přiměřenosti výše smluvní pokuty ve vztahu k porušené povinnosti, přičemž její výše může být k určitým porušením smlouvy přiměřená a jiným naopak.
Závěr
Smluvní pokuta může mít v praxi mnoho podob, je jen na smluvních stranách, jak daný institut využijí. Strany by neměly opomenout přesné a jasné vymezení utvrzené povinnosti a výši smluvní pokuty, jinak se vystavují nebezpečí, že soud neuzná nárok z důvodu nesrozumitelnosti nebo neurčitosti. Vždy je dobré nechat smlouvu sepsat advokátem, který zná všechna pravidla pro modifikaci ujednání a upraví smlouvu tak, aby odpovídala všem potřebám a požadavkům smluvních stran. Neváhejte a obraťte se na nás, odborníky s dlouholetou praxí.
Pro vymožení smluvní pokuty nás kontaktujte.
JUDr. Ing. Pavel Fabian, advokát a insolvenční správce
FABIAN & PARTNERS, advokátní kancelář s. r. o.
