Postupy a praktiky dlužníků v osobním bankrotu

Osobního bankrotu se využívá tehdy, když se dlužník potřebuje zbavit svých dluhů a zároveň tak co nejlépe vyhovět jeho věřitelům. Bohužel, ne každý dlužník má dobré úmysly a v praxi to mnohdy vypadá úplně jinak. V tomto článku se dozvíte, na co si dát u takových případů pozor a jakých “nekalých praktik” dlužníci využívají nejčastěji. 

30 % (ne)stačí

Principu “dvakrát a dost” se využívá v české legislativě opravdu hojně a na lidi tento princip většinou platí, u dlužníků se tohle ale úplně tak říct nedá. Jednou ze základních podmínek pro to, abyste byli úspěšně oddlužení je uhrazení 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Dlužníci po uhrazení těchto 30 % přestanou pobírat příjmy, čímž je pro ně věc vyřešená, povinnost dále hradit dluhy pro ně padá a nic se nezmění, dokud neuplyne doba splácení splátkového kalendáře.

Jeden věřitel není problém

Zmiňovaných uhrazených 30 % se vztahovalo na všechny nezajištěné věřitele. Co když má ale dlužník věřitele jenom jednoho? Dlužník se z toho snaží vymotat pomocí fiktivního věřitele, se kterým uzavře směnku. Takovým fiktivním věřitelem je většinou nějaký příbuzný či známý našeho starého dobrého věřitele a jelikož je fiktivní, do insolvenčního řízení se zpravidla ani nepřihlásí. Poté je pravděpodobně povoleno oddlužení prostřednictvím plnění splátkového kalendáře a je tedy uspokojována pouze jedna pohledávka.

Dlužníkovy příjmy jsou poté vykazovány v takové výši, že částka, která by měla být očištěna o dluh, přesně odpovídá vypočteným 30 %. Lidé mají různě vysoké příjmy a po zohlednění vyživovaných osob bývají srážky dost malé. Upřímně, málokterý dlužník pracuje jako vysoko postavený člověk s odpovídajícími příjmy. Je ale zvláštní, že i přes lišící se počet pracovních dnů v měsíci a všeobecnému zvyšování mezd, příjem dlužníka se drží pořád na stejně nízké hranici, a to i po celou dobu trvání splátkového kalendáře. Výborným příkladem toho je situace, kdy navíc dlužník pracuje ve společnosti, jejímž jednatelem je jeho příbuzný.

Smlouvy a zase smlouvy

Mezi další triky patří smlouvy, a to především ty darovací a smlouvy o důchodu. Zde vstupuje do celého koloběhu třetí osoba, respektive její příjem. Třetí osoba se za dlužníka zavazuje a pomocí svého příjmu kryje jeho dluhy tak, aby bylo možné uspokojit věřitele alespoň v zákonem stanovené výši. Jednou z prvních věcí k zamyšlení je fakt, že poskytované plnění je až v nepřiměřeně vysoké výši, u kterého se navíc ani nezkoumá, jestli je vůbec možné, aby daná osoba měla k dispozici prostředky k zajištění takového plnění bez toho, aniž by byla nikterak ohrožena na vlastní existenci. Narovinu, poskytovat dlužníkovi dar např. ve výši 12.000 Kč měsíčně a mít příjem 15.000 Kč zní opravdu neobvykle a hlavně nereálně. I v této sféře se využívá systému tzv. “bílého koně”, kdy třetí osoba, která se zavázala platit plnění a přestane tak činit, obdrží výzvu, na kterou zazní povětšinou stejná odpověď ve stylu: “Ano, já jsem to sice podepsal/a a odsouhlasil/a, ale bylo domluvené, že vlastně nic platit nebudu”. Dlužníci tedy uzavírají vymyšlené smlouvy, činí tak proto, protože mají dost svých finanční prostředků, které ale skrývají a nechtějí je přiznat.

Dalším faktem k pozastavení je “informovanost” třetí osoby. Ta přesně ví kolik, za jakým účelem a jak dlouho bude plnění poskytovat a klasické ujednání zní: “Dárce se zavazuje obdarovanému pro účely plnění poskytnout 360.000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách 5.000 Kč po celou dobu trvání splátkového kalendáře…”. Tohle zní ještě celkem v pořádku, že? Problém nastává ve chvíli, kdy dlužník získává svoje vlastní příjmy. V tento moment přestává dárce plnění platit s odůvodněním, že dlužník už má přece svoje vlastní příjmy a může tedy splácet dluhy sám. Ano, to je sice pravda, ale kdyby dárce dále platil zavázanou částku, byl by dlužník schopný uspokojit mnohem větší procento pohledávek, s odstupem dárcovi iniciativy a jeho příjmů se uspokojování opět snižuje na nám dobře známých 30 %. Splátkový kalendář se odsouhlasuje ve stavu, kdy dlužník sice příjmy nemá, ale počítá se s tím, že o ně bude usilovat, tzn. bude se snažit si práci najít a své dluhy bude splácet ve vyšší míře, než je předpokládáno.

A co dlužníkův majetek?

Majetek je také kapitolou sám o sobě a ve většině případů nemá smysl se nad ním ani pozastavovat. Dlužníci sdělují, že mají ve vlastnictví pouze obvyklé vybavení domácnosti s nízkou hodnotou. Vtip je v tom, že zprávy od dlužníka obsahují typické “odesláno z iTelefonu” nebo “doručeno jako iZpráva”. A iTelefony zpravidla nebývají zařazovány mezi obvyklé bezcenné zboží, dlužník na to poté reaguje tak, že se jedná o služební telefon a že není v jeho osobním vlastnictví.

Závěr

I přes mnohdy propracované taktiky dlužníků, pravda vždycky vyplave na povrch. Největší zásluhu na tom mají insolvenční správci, kteří zjišťují veškeré potřebné informace k odhalení těchto triků. Věřitelé by se ve svém vlastním zájmu měli o své dlužníky zajímat a pokud mají informace o majetkových poměrech dlužníka, měli by je předat insolvenčnímu správci. Všechny tyto postupy a praktiky nasvědčují tomu, že záměry dlužníka jsou nepoctivé. Z toho plyne, že návrh na oddlužení by měl být zamítnut a oddlužení samotné by mělo být zrušeno. Kromě toho se jedná o tzv. úpadkový trestný čin například ve formě poškozování věřitelů.

Co na to zákon?

K 1. červnu 2019 se váže novela insolvenčního zákona, která přináší do úpadkového práva změny, které by mohly teoreticky vést ke zlepšení pozice věřitelů (novela je kompletně platná od 1. července 2019). Z jedné strany zavádí např. průchodnost oddlužení i pro osoby, které nebudou schopné uhradit svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % pohledávek, v případě, že jim nebude oddlužení v 5 letech trvání zrušeno a že vynaloží všechno svoje úsilí, které je po nich možné spravedlivě požadovat, k úplnému uspokojení pohledávek svých věřitelů. V praxi to může znamenat, že uspokojení nezajištěných věřitelů bude tvořit např. pouze 3 % a i přesto bude dlužník oddlužen. Z druhé strany ale přináší automatickou kombinaci plnění splátkového kalendáře a převedení majetkové podstaty na peněžitou hodnotu. V reálu to znamená, že i když bude splátkový kalendář plněný pomocí srážek z příjmů dlužníka, může se plnit i pomocí zpeněženého majetku. Tady ale musíme počítat s tím, že se dlužníci o to víc budou snažit zatajit svůj majetek, který není veden v žádném z registrů a jeho dohledatelnost tak může být pro insolvenčního správce velmi složitá.


JUDr. Ing. Pavel Fabian, insolvenční správce
FABIAN & PARTNERS, advokátní kancelář s. r. o.

Pavel Fabian

Advokátní kancelář FABIAN & PARTNERS je připravena poskytnout Vám v oblasti vymáhání dluhů náležitou právní pomoc.

Proč s námi | Vymáhání pohledávek | Vymáhání nájemného | Vymáhání výživného

Napsat komentář

Please enter your name.
Please enter comment.